Religionistika je studium náboženských představ, symbolů, mýtů, rituálů, a to v jejich historickém, kulturním a literárním kontextu. Cílem je porozumět tomu, jak náboženství fungují, z čeho odvozují svou sílu, vliv a účinnost, s čím dále souvisejí. Religionista také různá náboženství srovnává mezi sebou a sleduje, co mají společného a co tvoří jejich individuální specifika.
Interdisciplinárnost
Studium náboženství je interdisciplinární, je třeba při něm sáhnout jak k humanitním, tak k sociálním vědám, jako jsou sociologie, psychologie, antropologie, filosofie, lingvistika a další. Studium náboženství je tak příležitostí seznámit se zblízka s řadou vědních disciplín, a co je ještě důležitější, s vazbami a spojeními mezi nimi. Studium díky tomu není jednostranné, ale poskytuje člověku celostní obraz o světě, ve kterém žijeme.
Religionistika není teologie
Religionistika bývá někdy omylem zaměňována s teologií. Tyto dva obory však nemají mnoho společného. Zatímco teologie se věnuje studiu určité jedné náboženské tradice (nejčastěji křesťanské) zevnitř, z pozice jejího věřícího příslušníka, religionistika studuje všechna náboženství současnosti i minulosti z vnější perspektivy a snaží se jim porozumět za pomoci řady humanitních a sociálních disciplín jakožto významnému fenoménu lidské kultury, aniž by některému z těchto náboženství dávala přednost nebo zaujímala jeho pozici.
Religionistika jako svébytný způsob rozumění lidské duši
Religionistika umožňuje porozumění hlubinným vzorcům lidského chování. Náboženství pojmenovává síly, které vládnou světu i člověku; ve svých mýtech a symbolických obrazech zachycuje zhuštěným způsobem staletou lidskou zkušenost. Díky tomu religionistika nabízí způsob porozumění lidské psychiky, který postihuje jiné aspekty, než na jaké se zaměřuje dnešní psychologie.